A tým začal sezonu prohrou

Kdo viděl před týdnem pohárové utkání proti Kuřimi, asi si v neděli kladl stejnou otázku jako my?

Kdo viděl před týdnem pohárové utkání proti Kuřimi, asi si v neděli kladl stejnou otázku jako my?

Co se s týmem, který dokázal vyřadit účastníka krajského poháru za týden stalo? Nejenom, že jsme v přípravě uhráli velmi dobré výsledky, myslím, že i náš herní projev měl vysoké parametry.

Hned v prvním kole jsme ale dostali velkou facku. Lidově řečeno, vše co jsme proti Hrušovanům na domácím hřišti udělali, bylo mimo mísu. Myslel jsem si, že máme vyřešený herní systém, který dokážeme aplikovat, jak na venkovních, tak na domácím hřišti. Ve všech čtyřech přípravných utkáních jsme soupeře přehráli v pětičlenné záloze a to především kvalitou jednotlivců, ale i součinností a pohyblivostí zálohy jako celku. V kontextu celého zápasu hra našich záložníků nebyla horší než záložníků soupeře. Hráči Hrušovan ale v těch klíčových momentech byli úspěšnější a to rozhodlo.

Chtěli jsme zápas držet v tempu a intenzitě. To se nám nedařilo, nedokázali jsme ani jednu rozehrávku od zadu zrychlit. Snad každou akci jsme rozjížděli do jedenácti aktivně bránících hráčů soupeře, kteří velmi organizovaně pokryli vlastní polovinu. Hrušovanští byli vždy zodpovědně pod míčem a my jsme nenašli způsob, jak zhuštěný prostor překonat. Chyběla nám rychlá práce s míčem, rychlá změna těžiště hry. Místo toho jsme se utápěli v kombinaci, při které jsme se posouvali spíš k vlastní brance než k té soupeřové.

Neměli jsme patřičnou odvahu, sebedůvěru na hřišti cokoliv udělat. To se odrazilo i na našich střeleckých pokusech. Střel jsme vyslali během prvního poločasu snad pět, ale ani jedna nemířila mezi tyče.

Ve 30. minutě jsme už po několikáté lehkovážně ztratili míč na polovině hostů. Krajní obránce Hrušovan bleskovou třicetimetrovou kolmou přihrávkou vytvořil přečíslení tří hostujících hráčů proti dvěma našim obráncům. Dva nejlepší hráči v dresu Hrušovan Matoušek s Lapešem se neukvapili. Matoušek si s přihrávkou počkal na náběh Lapeše a ten už neměl sebemenší problém na zadní tyči míč umístit. 0:1. Po jediné naší šanci v prvním poločase jsme nevyrovnali. Martin Haničinec vracel pod sebe na penaltu, ale zakončení Tondy Preče chyběly centimetry.  

Snažili jsme se zareagovat poločasovým střídáním, kdy do hry naskočil Víťa Boček a změnili jsme i rozestavení. Trochu jsme soupeře zatlačili. Výsledkem byla velká šance Toma Prudila, ten po závaru v šestnáctce mířil těsně vedle.  O několik minut později se střelou z úhlu neprosadil Filip Adamec. Příchodem Víti Bočka jsme hru přece jenom rozhýbali, dostali alespoň centrovaný míč před branku. Všichni jsme ale cítili, že to není ono. Máme ve zvyku se prosazovat spíš fotbalovostí a rychlostí. Tentokrát jsme to tlačili spíš přes důraz, bylo vidět, že nám to není vlastní a hosté se s tím bez větších starostí vyrovnali.

Poslední impuls jsme se snažili dát vlnou střídání, bohužel ta nevyzněla podle našich představ.

V závěru zápasu jsme byli už příliš frustrovaní a k žádnému zakončení se nikdo z našich hráčů nedostal.

V utkání proti Hrušovanům jsem největší problém viděl v přípravě gólových příležitostí. Proti organizované obraně soupeře jsme si jich vytvořili málo. V klíčových momentech hry jsme situace nevyřešili efektivně a účelně. Vůbec se nám nedařilo dostat fotbalisty Hrušovan pod tlak, při inkasovaném gólu jsme nebyli důrazní a hosté toho dokonale využili.  

Dlouhá série domácí neporazitelnosti je u konce. Alespon nás to v dalším domácím utkání proti houževnatému Lipovci nemusí svazovat.

FK Kunštát - TJ Cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou  0:1 (0:1)

Branka: 30. Lapeš

Sestava: Loukota - Prudil, Skoček, Šafařík, Zámek - Preč (75.Kuruc) - Adamec (70. Doležel), Haničinec, Blaha (70.Záboj), Chloupek (46.Boček) - Šmerda