FK Kunštát

Oficiální stránky fotbalového klubu
FK Kunštát

Představujeme : Vítězslav Boček

Představujeme : Vítězslav Boček

Na tenhle rozhovor jsem se těšil nejvíc. Ať už v Kunštátě řeknete Víťa, Bočis nebo Boček, každý vám odpoví, že to je jeden z nejspolehlivějších hráčů a největších dříčů na hřišti. Novodobý kapitán "A" týmu, který by pro ostatní udělal cokoliv. Na hřišti nechá úplně vše. Mimo hřiště je to vynikající člověk, pracovitý, příjemný, srandovní. Útočník, záložník, každý post je pro něj velká výzva. Více v rozhovoru.

Od kolika let hraješ fotbal a kterými kluby jsi prošel?
Fotbal hraji přibližně od osmi let, kdy mě můj kamarád přivedl na trénink do TJ Sokola Letovice na velké škvárové hřiště. V Letovicích jsem tedy začínal, od deváté třídy následoval dorost Zbrojovky, pod tehdejším názvem Boby a 1.FC StavoArtikel Brno. Před maturitou jsem si odskočil na hostování do Rájce – Jestřebí, tehdy hrál krajský přebor mimo jiné i proti Kunštátu. A od roku 2007 doposud hraji v Kunštátě.

Jak vzpomínáš na tvůj první fotbalový zápas?
Moji fotbalovou dráhu načalo Ráječko. Pamatuji si, že jsme dokonce i vyhráli, asi 2:1. Já hrál tehdy stopera, protože mě nebylo možné, při mé výšce 110 cm a váze 80 kilo, nikam jinam postavit. První náš gól jsem viděl snad z druhého konce hřiště. Nestíhal jsem… Za to jsem ale dokopl nejdál.

Tvůj nejlepší fotbalový zážitek a i ten nejhorší?
Nevím, jestli lze popsat jeden nejlepší fotbalový zážitek. V žákovských letech si pamatuji na skvělé zápasy, například dost atraktivní byly zápasy s ČKD Blansko. Jednou si pamatuji, jak byl podzim a my měli hrát právě s kolbenkou. Jenže já musel jít sbírat brambory. Skoro sněžilo. Tehdejší trenér pan Hlaváček si pro mě dojel na pole, ukecal tátu, který mě teda na naléhání trenéra pustil. Dojel jsem těsně před zápasem, první poločas mě postavili do brány, chytl jsem penaltu. V druhém poločase mi bylo nařízeno jít do pole a já vstřelil gól. Zápas skončil 1:1, dobrý výsledek a ještě k tomu jsem se ulil ze sběru brambor. V dorostu si pamatuji na čtyři góly vstřelené Veverské Bitýšce. V mužské kategorii je asi největší zážitek finále krajského poháru, které se hrálo na stadionu Zbrojovky a postup do I.A třídy. A individuálně mám hezkou vzpomínku na gól Starému Lískovci, který jsem šmikl nůžkami. Co se týče nejhorších zážitků, tak to mám ještě na paměti první zápas v krajském přeboru, s Rájcí jsme jeli do Bohunic. Tehdejší trenéři pan Jarůšek a Hubert Adámek mi před zápasem oznámili, že nastoupím na kraji zálohy. Bylo asi 35 stupňů a já myslel, že mě trefí šlak. Po té zprávě mě snad i trefil. Jinak nejhorší zážitky z fotbalu jsou prohry. Když se nepovede zápas nebo se zbytečně prohraje, od pondělí do čtvrtka bývám naštvaný, nemám náladu, jsem nevrlý, nečtu noviny, nejím a nepiju, nikdo na mě moc nesmí mluvit, nic po mě chtít.

Pamatuješ si na své první kopačky? Jaké to byly a co říkáš na trend posledních let v extra barvách, různé kotníkové atd.?
První kopačky mi koupila maminka v Letovicích, v dnes již neexistujícím obchodu s obuví U Kalibánů. Klasické gumotextilky. Po tréninku jsem je vždy očistil od škváry a vracel do krabice. Tak moc jsem je měl rád. Teď už je doba samozřejmě jiná. Je to o pohodlí a také hodně o módě. Já sám mám teď momentálně kopačky Nike Tiempo svítivé oranžové barvy a to ne proto, že bych tu barvu tak miloval, ale jiné v mé velikosti neměli.

Kdo tě přivedl do Kunštátu a proč ses vůbec rozhodl tady hrát?
Do Kunštátu mě přivedl můj kamarád a v současné době i zaměstnavatel, Daneš Novotný.  V Letovicích zrovna došlo na nějakou situaci, toužící po změně, slovo dalo slovo a objevil jsem se v Kunštátě. Psal se rok 2007.

Jaký je tvůj post v týmu a myslíš, že by jsi mohl něco udělat lépe?
Já v současné době pendluji mezi střední nebo krajní zálohou a hrotem. Jinak jsem rád, za jakýkoliv post. V mém věku už toho asi lépe udělat moc nedokážu. Snažím se sekundovat mladým na tréninku, nepolevovat v úsilí, a dívat se v první řadě na sebe a na své možnosti.

Jakými posty jsi prošel ve své životní kariéře?
Já prošel naprosto všemi posty. V žácích a v dorostu jsem se pravidelně střídal v bráně, i za kunštátské béčko mám odchytané nějaké zápasy, leč s nevalnou bilancí. V žácích jsem nastupoval i na stoperu, klasický zametač, co dostane míč a břinkne ho co nejdál dopředu. Tak zněly pokyny J V minulé sezóně jsem v Hrušovanech odehrál krajního beka, taky nic ke chlubení. Zápas skončil 4:4 a já tam byl jak na leteckém dni. Poslední dobou nejčastěji nastupuji v záloze vlevo, občas napravo i na středu. V útoku jsem odehrál poslední zápas ve Slatině.

Ocenil by si případný postup do KP a co všechno proto uděláš?
Ocenil. Hlavně proto, že v Kunštátě se taková soutěž už hrála, protože máme šikovné mladé hráče, kterým by tato soutěž slušela, a také bych si rád na konci své fotbalové cesty tuto soutěž rád zahrál. Co jde pro to udělat? Na tréninku makat a být pokorný, v zápase být pracovitý a nekompromisní.

Jakou změnu by si přivítal v klubu a naopak s čím jsi jako hráč spokojený?
Samozřejmě změn bych uvítal několik. Chybí nám zde vířivka, která je úžasná pro regeneraci, možná by nebylo na škodu přistavit menší posilovnu. Máme v týmu pár skorokulturistů. Skvělé by bylo druhé hřiště s umělým povrchem, ideálně 4. generace. Třetí hřiště klidně s přírodní trávou a čtvrté hřiště se škvárou Zdá se mi, že s Ondrem Hruškem jsme v kabině jediní, kteří ji mají zažranou pod kůží.  Ale vážně, myslím si, že klub nám poskytuje nadstandart a jak v materiálním zabezpečení a tak hlavně v podobě tréninků, které jsou opravdu na vysoké úrovni.

Kdo je v kabině tvůj nejlepší kamarád?
Všichni. S těmi staršími, jako je Ondra Hruška, Vladan Horák, Tomáš Adámek a další probíráme dost často příběhy z práce, většinou jsou to takové ty moudré pohovory, s těmi mladšími jako je třeba Pájka Doležel, Pavel Blaha, David Bednář se bavím třeba o škole, co je nového v módě, v účesech a tak různě.

Tvůj fotbalový sen, který jsi měl jako kluk?
Já odehrál stovky finále mistrovství světa. Na dvorku, na hřišti, v obýváku.. Jednou to bylo za Česko, podruhé za Německo či Brazílii.. Já si své fotbalové sny splnil. Bavit se fotbalem. Zahrát si s vynikajícími hráči a hrát proti vynikajícím hráčům. Hrát za skvělý klub a hrát proti skvělým klubům. Odehrát zápasy, na které budu vzpomínat a třeba o nich vyprávět dětem. Nemusí to být nutně ligové zápasy nebo zápasy Ligy mistrů, které mi vlijí do žil adrenalin, emoce, neřízené radosti... Já tohle všechno prožil a teď už jen čekám, kdy to skončí. A než to skončí, chci si ty své sny rozšiřovat, dodávat další zápasy, příběhy, srandy, abych pak mohl co nejobsáhleji říct, že mým snem bylo bavit se fotbalem.

Co rád jíš, piješ a jak trávíš volný čas mimo hřiště?
Rád jím. To ano. A kromě červené řepy sním vše.  U maminky se můžu utlouct po kynutých knedlích s povidly. Jednu chvíli jsme toho měli plný mrazák do zásoby. Co se týče pití, klasika je pivo a dobré bílé sladší víno. Nesmím rum, s ním nemám nejlepší zkušenost. Ve volném čase rád jezdím na kole po okolí, rád si pinknu tenis, zejména s tím, koho snadno vyklepnu, naposledy to byl Tomáš Adámek J od té doby se na tenis už neozval. Chytlo mě lyžování a miluji přírodu. Hodně často jezdím k rodičům, kde rád trochu pomáhám tatínkovi s malým hospodářstvím a mamince, se kterou sem tam něco kutíme, montujeme, kopeme, přesazujeme, stloukáme a stavíme. Na naši zahradě není jeden keř, který by nebyl dvakrát a vícekrát přesazovaný.

Jakou máš rád hudbu?
Poslechu si skoro vše. Taneční hudbu, já nevím, jak se tomu říká, ale hrají to na diskotékách. Mám celou diskografii Lennyho Kravitze, nepohrdnu Roxety, Guns ´n Roses, Tracy Chapmann, o které jsem nedávno zjistil, že je to žena. Z  domácí kuchyně zcela určitě Tomáš Klus, Kryštof, Wohnouti a Lenny. Líbí se mi i tvorba Michala Horáčka.

Co tě motivuje vyhrát utkání, dát do něj vše?
No tak v mém věku už může být každý zápas můj poslední, takže není na co se šetřit. Mojí motivací je výhra a radost z dobře odvedené práce. Není nic lepšího, když nás sem tam potkají fanoušci, co pravidelně navštěvují nejen domácí zápasy a pochválí. Taky není nad to vidět po vyhraném a dobře odehraném zápase rozzářené oči a dobře naladěného našeho prezidenta fotbalového klubu pana Tenoru, spolu s trenéry Vladanem Horákem a Petrem Loukotou. Po prohraném zápase moc nevím, jak to chodí, obvykle nekomunikuji tak tři čtyři dny. Kolem čtvrtka to vyprchává.

Co si všeobecně myslíš o klubu jako je FK Kunštát?
Vážím si toho, že můžu hrát za Kunštát. V mužské kategorii hraje Kunštát nepřetržitě přes 30 let v krajských soutěžích, což je úctyhodné. Klub má významnou tradici. Ale čím se opravdu klub může chlubit, je práce s mládeží a to díky zejména Vladanovi Horákovi a jeho kolegům trenérům. Pořád se něco děje. Hřiště se stále hemží fotbalisty a fotbalistkami různých kategorií. Pro fotbal tu máme parádní podmínky a zázemí a dá se říct, že jsme jedna velká rodina. Náš předseda pan Tenora přesně ví, co se v klubu děje, zná všechny. Dost často chodí za námi do kabiny před zápasem, navštěvuje zápasy mládeže. Všichni se tu znají. Všichni tu stejně prožíváme úspěchy i neúspěchy.

   

Diskuze

Disqus

Najdete nás na Facebooku

T.G.A. CTT Interiéry Město Kunštát Nejsport.cz Světluška

Počet návštěv: 204900
Posledních 30 dnů: 1915 | Posledních 7 dnů: 277 | Poslední den: 25

© 2020 FK Kunštát | Všechna práva vyhrazena | frantisek.tenora@tiscali.cz
Vytvořeno službou Sklub.cz

Chcete zobrazit mobilní verzi?

Ano Ne