Áčko selhalo na Moravské Slávii

SK Moravská Slavia Brno – FK Kunštát 7:0 (3:0)

Sestava: Loukota I, Adamec, Šafařík, Loukota O., Prudil (70. Skoček), Hruška (46. Kuda), Blaha (46. Mihola), Preč (75. Šmerda), Boček, Chloupek (46. Adámek), Stehlík.

Vycházeli jsme z podzimního vzájemného utkání, které jsme doma po velkém obratu nakonec nad Morendou vyhráli. Snažili jsme se zaměřit na klíčové jednotlivce v týmu soupeře a určitým způsobem nastavit myšlení našich hráčů. Bohužel nic z toho jsme na hřišti proti aspirantovi na postup nerealizovali. Ještě si pamatuji tu atmosféru v kabině, když jsme na podzim doma s Moravskou Slavií prohrávali 0:2 v poločase. Tehdy jsme se semkli a všichni věřili, že to můžeme otočit. A povedlo se. Tentokrát jsem ale tu společnou víru ve vítězství z našeho týmu necítil…

Inkasovali jsme v 1. minutě po standardce. Ivovi vypadnul míč a pro Veselého nebylo velkým problémem ho uklidit. 3. minuta hry a Morenda vedla 2:0. Nákop na Veselého, který se na naší polovině otočil s míčem a přihrával kolmo na spoluhráče v náběhu. To vše bez jakéhokoliv tlaku ze strany našich obránců. Následné nezajištění středu hřiště nemohlo skončit jinak než druhou brankou.

V utkání byly dva momenty, kdy jsme se mohli vrátit do hry. První přišel v patnácté minutě.

V rozehrávce chyboval Havel a Tonda Preč postupoval sám na brankáře. Při samostatném nájezdu vůbec netrefil bránu a my jsme hned z odkopu inkasovali potřetí. Ondra Loukota vracel malou domů vzduchem Ivovi, jeho rozehrávku zablokoval Veselý a pohodlně zakončil do prázdné. Obránci projevili naprostou neochotu našemu brankáři v těžké situaci pomoct rychlým odskočením a otevřením lepších a bezpečnějších prostor pro rozehrávku…

Až do konce poločasu Moravská Slavia jasně dominovala. Vynikající herní činnost jednotlivců umožňovala domácímu týmu sehrát prakticky jakoukoliv herní situaci na kterou zrovna měli chuť.

Nejčastěji se opakovala přihrávka vzduchem, nebo průniková po zemi do Veselého, který vracel do druhé vlny na spoluhráče v ostrém náběhu. My jsme tuto součinnost domácí útočné a záložní lajny ponechali bez jakékoliv reakce. Nejenom že nás hráči Morendy přehrávali technickou a rychlostní vyspělostí, do osobních soubojů přistupovali důrazně, agresivně a do poločasu nám nedovolili vůbec nic.

Do toho druhého jsme vstoupili hned s trojicí nových hráčů.

Prvních deset minut nebylo špatných a přišel druhý moment v utkání, kdy jsme se ještě mohli vrátit do hry. Tomáš Adámek postupoval sám na brankáře z boku. Lobem přehodil nejenom vyběhnutého Lengála, ale i samotnou bránu.

V průběhu celého utkání jsme nedokázali efektivně rozlišovat nově vzniklé herní situace. Když soupeř ustoupil a my měli prostor pro kombinaci, zbytečně jsme nakopávali. Když na nás soupeř v bloku zatlačil, my jsme se pomalou změnou těžiště nechali připravit o míč.

Svižný výkon korunovali domácí v rozmezí 56. až 66. minuty. Naprosto nekompromisně nám zasadili hned čtyři údery! Aby toho nebylo málo, tak se v 80. minutě vážně zranil Erik Mihola pro kterého sezóna skončila. Slavia v závěru s míčem na kopačkách už jen odpočítávala vteřiny, které je dělili od postupu do krajského přeboru.

Konečný výsledek utkání z mého pohledu objektivně vypovídá o kvalitách obou týmů.

To, že jednotlivci, kteří tvoří naše mužstvo, mají v současnosti nějaký výkonnostní strop, přes který se nedostanou, bych pochopil. Kdy jindy ale chceme do hry dát vnitřní dovednosti jako vášeň, soutěživost, odhodlání, jednotu? Hráči Moravské Slavie sice už ve svých fotbalových životech hráli vyšší soutěže, ale ta důležitá vlastnost „nemít fotbalu nikdy dost“ je dovedla k suverénnímu postupu.

My musíme chtít změnit přístup nejenom k takovým zápasům, ale i k tréninkům.