Karel Vichta oslavil 75. narozeniny

19. ledna oslavil 75. narozeniny pan Karel Vichta. Jako fotbalový trenér se zaměřením na mládež vychoval několik generací kunštátských fotbalistů. Později se věnoval funkcionářské činnosti a podílel se na chodu oddílu kopané a tělovýchovné jednoty Sokol Kunštát. Je spoluautorem knihy Sportovní střípky, která mapuje dění v Kunštátě od roku 1898 až 2009.

Při této příležitosti jsme požádali pana Vichtu o rozhovor, který mapuje jeho sportovně společenský život.

Velkou část života jste věnoval sportu. Pamatujete si na začátky?

V mládí jsem preferoval prakticky všechny sporty. Jelikož v Kunštátě v té době byl tělocvikářem pan profesor Hamerský, několikrát jsem pod jeho vedením absolvoval okresní gymnastické přebory. V zimním období jsem hodně hrával hokej na kunštátském rybníku. Dostal jsem dobré základy bruslení, ty využil v 17 letech v dorostu Minervy Boskovice a později v A mužstvu Boskovic. V době školní docházky nebylo v Kunštátě fotbalové hřiště. Proto jsme hráli „uliční“ fotbal na místních loukách. Později (v roce 1952) vzniklo hřiště na místě dnešního fotbalového areálu. Povrch nebyl stejnorodý, převažovala hlína, později doplněna škvárou. Ve 14 letech jsem nastoupil do učebního oboru v Pracovních zálohách TOS Kuřim. Toto období mi dalo po fotbalové stránce nejvíce. Obklopili mě chlapci, kteří chtěli výkonnostně růst. Pod trenérem Pavlíkem, který hrával v té době za divizní TOS Kuřim jsme pravidelně trénovali a hráli soutěžní utkání.

Pojďme ke kunštátskému oddílu. Na co rád vzpomínáte?  

Hezkých vzpomínek je spousta. Sice dorost v Kunštátě neměl pravidelné tréninky a my se potýkali s nedostatkem hráčů, přesto jsme již v 17 letech s Bohumilem Vzrůstkem byli přeřazeni do mužstva mužů. V mužské kategorii jsem hrával mimo jiné s Adolfem Macháčkem, Miroslavem Hrozkem, s panem Dufkem, Truhlářem, Nechutou. Byla to dobrá fotbalová léta.

Jako trenér jste se zaměřil na obnovení žákovského družstva. Jak na to vzpomínáte?

V roce 1971 naši žáci absolvovali první turnaj ve Voděradech, kde byl položen základní kámen k výchově mladých hráčů. Ta trvá až dodnes. Mám dobrý pocit z toho, že se podařilo vychovat několik generací fotbalistů.

 V roce 1976 a 1978 se vám podařilo do Kunštátu pozvat legendu Československého fotbalu Josefa Masopusta.

Držitel Zlatého míče a v té době trenér Zbrojovky Brno k nám zavítal na besedu dvakrát a byla kunštátskou a okolní veřejností hojně navštívena.

Jak vnímáte současný fotbal v Kunštátě a co byste mu popřál do budoucna?

Z kunštátského fotbalu mám dobrý pocit. Podařilo se vychovat další generaci funkcionářů, jelikož bez těchto lidí by fotbal u nás nemohl být tam, kde je. Jsem rád, že zeť Petr Loukota a vnuci Vladan Horák a Ivo Loukota pokračují v mých šlépějích. Do budoucna bych fotbalovému oddílu popřál rozšíření sportovního areálu, konkrétně o hřiště s umělým povrchem. Družstev, která v Kunštátě trénují a hrají je hodně. Na jedno travnaté hřiště je to velká zátěž. Přál bych si, aby veřejnost brala fotbal jako výchovný proces a snad ještě větší přízeň zastupitelstva Města Kunštát.

FK Kunštát přeje panu Vichtovi všechno nejlepší a hodně zdraví!